Čeho všeho jsme svědky

Je krásný den a po snídani se chystáme na ME v BIKETRIALU. Vím, co to tak asi je. Děti se těší, že zase uvidí něco nového. Vše začíná na náměstí. První, co vidím, je: jak děti skáčou na BIKEu (do dnešního dne to pro mne bylo kolo jako všechny ostatní 🙂 ) po paletách v různých výškách z jedné na druhou.  Paráda!!! To je jen začátek.  O kousek dál jsou P1180932naskládány  velké klády a z nich udělaná těžká dráha pro sportovce. To si zatím jen myslím, že je to těžká dráha.  Nějak mě to zatím nenadchlo.

Z náměstí jdeme do přírody, kde ME pokračuje. Závodníci mají různá stanoviště dle obtížností, které musí zdolat. Nádhera!!! Že takové kousky předvádí dospělí, to vím. Jaké překážky zdolávají děti (převážně kluci, najdou se tu i slečny), tak to klobouk dolů. Skála neskála, prostě žasnu. P1180897Tady je teprve adrenalin. Děkuji za ten zážitek při sobotní procházce lesem, který jsem mohla vidět.

Jen co mě mrzí, je to, když jste svědkem toho, jak rodič po absolvování jednoho úseku z mnoha, kárá svého syna. Tato část se mu zrovna nepovedla a spadl v ní. A dle pravidel část nedokončil a pokračuje na dalším úseku. Rodič na syna spustí: „To co jsme nahnali, jsme teď ztratili.“ Jak se může ten kluk cítit? Tak, že ujel.  Je mi ho hodně líto. Tolik se snažil. Vždyť to že se účastní ME je velký úspěch. Co se mu honí hlavou? Co si asi tak říká? Proč to dělám? Mám to zapotřebí, aby mě někdo takhle shazoval? Už to že spadl, je pro něho samotného nepříjemné. Místo toho, aby ho rodič podpořil do další části ( že jich tam je),  udělá pravý opak.

To, čeho jsem byla svědkem, se stává často. My rodičové se chceme pyšnit, jak jsou naše děti nej, nej a nej v té a v té věci. Kvůli tomu to ty děti nedělají. Dělají to kvůli sobě. Je to o nich a né o nás.

Co může ten kluk teď kvůli těm poznámkám od rodiče udělat? Buď to zkousnout, anebo se na to i vykašlat, i když ho to baví a rozhodl se k tomu sportu sám. Není to škoda? Stačilo by jen pár jiných slov.

© Jitka Šufajzlová

Komentáře