Dítě má zůstat dítětem

Dnes nám začíná nový školní rok. Tak jak jste ho zvládli?

Když bylo období zápisu, do jaké školky mám  mladšího syna Ondyho dát, okolí říká: to máš jednoduché, jednoho syna už ve školce máš, tak půjde za bráškou. I paní učitelky se na Ondráška těší. Ale tak nějak se s tou myšlenkou nemohu stotožnit. Maty je ten typ, co se stará. Ne, to prsotě nejde. Maty by se o brášku staral, místo aby si pěkně hrál se svýmí kamarády.

Dítě má zůstat dítětem a né se starat o sourozence.

Tak a co těď budeme tedy dělat? Jak to řešit? Když ho dám do stejné školky, tak jsou spolu ve třídě. S manželem jsme se rozhodli, že půjde do jiné školky.  Tím to nekončí, ale začíná. Zaměřuji se na staršíno syna Matýska. Vím, že k němu do třídy příjde 18 nových mladších dětí. Maty je letos předškolák.

Co to s ním udělá? Kam ho to posune?

Jak ho to může někam posunout, když téměř 3/4 třídy jsou mladší děti. Co děti často dělají? Kopírují se navzájem. Určitě to znáte. Vaše dítko začne dělat  např. blbosti u jídla, které nikdy nedělalo. Vy na něj koukáte a ptáte se , kdo to dělá? A ona Anička ze třídy. Tady nastala další otázka, co s tím.

Tak nějak cítím, že musí jít do třídy, kde je více vrstevníků. Konzultuji to i s odborníkem, jaký to má vliv na osobní rozvoj dítěte. A tak dnes Maty nastoupil do nové školky, do třídy, kde jsou jen předškoláci.

Jaké jsou přednosti těchto tříd:

  • Čtení příběhů na pokračování – než se dětem začne číst, převypráví si společně příběh nebo část příběhu z předchozího dne. U menších dětí se čtou  kratší pohádky jako je např. O kůzlátkách, O perníkové chaloupce, O Červené Karkulce,…
  • Děti chodí na delší procházky.
  • Více se zaměřují na vývoj řeči.
  • Děti mají více času na připravu do školy. Když jsou míchané třidy, tak  jen vypravit se na procházku či zahradu trvá daleko déle. Menším dětem oblékání ještě nejde tak rychle.
  • Starší děti jsou soběstačnější, takže je více prostoru na individuální přístup k jedincům.

Mohla jsem naše děti dát spolu do jedné třídy a neřešit to tolik, ale snažila jsem se přemýšlet, co to s Matym udělá, zda-li mu to ulehčí nástup do školy nebo to nemá na nic vliv.

Je jednoduché dát děti do jedné třídy, v šatně je převléci a jděte si hrát a odpoledne je zase na stejném místě vyzvednout. Nám to nakonec vyšlo tak dobře, že jsou oba v jedné školce, s čímž jsem ani nepočítala, že by to nakonec takhle mohlo vyjít. Měli jsme štěstí. I kdyby každý chodil do jiné školky, byla jsem odhodlána to takhle řešit i za cenu přejezdů mezi školkami. Dnes Vím, že jsem se rozhodla správně.

Předcházet je lepší než napravovat.

© Jitka Šufajzlová

Komentáře