Jak se oženit a přesto zůstat svobodný?

K napsání této eseje mě inspirovalo pozvání kamaráda Pepy na jeho svícu. V české části naší krásné země se tomu říká rozlučka se svobodou. Ale proč by to měla být rozlučka se svobodou? Znamená to, že už pak člověk nebude svobodný? Jakože bude snad v okovech?

Jak se oženit a přesto zůstat svobodný?

Říká se, jakmile se muž ožení, popř. žena vdá, ztrácí svoji svobodu. Vždyť i v občanském průkaze po případném rozvodu už nikdy nebude mít slovo svobodný/á.
V dnešní době, kdy se o svobodě tolik mluví, lidé chtějí být svobodní. Chtějí cestovat, kam se jim zachce, pracovat kde se jim zachce, studovat co se jim zachce, prostě si užívat, a při otázce na vlastní svatbu, ten doživotní závazek, se kde kdo skoro otřese.

A když už na společné soužití dojde, nevezmou se, protože vždyť ten prstýnek, pomyslný kruh vše uzavírající, by tu svobodu uťal úplně. V horším případě se vezmou a pak rozvedou, protože nemohli dýchat, vztah je dusil a oni si přece v tomto světě zaslouží být svobodní. Vždyť svoboda je nadevše…

Čísla statistik hovoří jasně. Více než polovina manželství se do 5 ti let rozvede. A to nemluvíme o těch, kteří se nevezmou, založí rodinu a pak se rozejdou. Spočítal vůbec někdo tento poměr? Nevím, není to ani důležité. Důležité a zároveň smutné je, že je to mnoho. Více, než polovina…

manželská svobodaNemyslím si přitom, že zakopaný pes je v tom, jestli se dva vezmou nebo spolu radši žijí jen na hromádce. Pro jistotu. Kdyby se chtěli rozejít, nemusí se aspoň rozvádět. Jak však jeden moudrý muž řekl: „Problém se nevyřeší na úrovni, na které vzniká.“ A já dodávám: „Problém zároveň nevzniká na úrovni, na které ho objevujeme, vidíme.“

Lidé se totiž ztráty svobody bojí naprosto zbytečně. Neboť slovo svoboda mnohdy nechápou správně.
Pojďme se hlouběji podívat na můj pokorný názor a vysvětlení myšlenky v názvu této eseje.

Mohu být svobodný, i když jsem ženatý a mám rodinu a závazky s tím spojené!

Teď si někdo říká, jak to ten Luboš myslí? No ale, když už jste dočetli až sem, tak toho teď asi nenecháte.

Pokud si člověk vybere partnera, se kterým zásadní životní otázky sdílí, tak přece zůstává svobodný stále. Ve vztahu totiž nemá místo kompromis. Ano, pokud si žena chce vyšívat a muž číst knihu, ničemu to nevadí. Mohou si každý dělat to své a přitom sdílet prostor, vzájemně se nerušit a prostě být spolu. Pokud však chce muž jezdit na vysokohorské túry a žena pouze odpočívat na pláži, je zaděláno na průšvih. Zjednodušeně řečeno.
Myslím tím to, že pokud je jeden z partnerů např. ve volném čase aktivní a ten druhý by spíše raději odpočíval, tak to nedopadne dobře. Příkladů bychom našli mnoho.

Chci tím říct, že partnera si přece vybíráme, abychom měli s kým sdílet společné zájmy, ne abychom prostě někoho měli a nebyli sami. To už je opravdu lepší být sám! Že protiklady se přitahují? To je blbost, to platí u přírodních jevů, ne u lidských vztahů. Jestliže je tedy Váš vztah založen na kompromisech, dlouho nevydrží a pokud ano, tak jeden z toho vztahu, pokud ne oba, trpí. Ať už očividně, nebo vnitřně…
A to je smutné.

Proto prosím všechny, hledejte si takové partnery, se kterými sdílíte společné zájmy, společné názory, společné plány a cíle. A nebojte se s nimi oženit či s nimi vdát. Protože, jestliže něco chcete, chce to s největší pravděpodobností i váš partner, a proto vás žádná zásadní činnost s ním nemůže omezovat. Pak ten krásný třpytivý šperk, co zdobí váš prst, vám bude ukazovat, že nejste něčím nebo někým svázáni, nýbrž že vás něco s někým milovaným spojuje! Zůstáváte tedy svobodní. Jen s tím krásným rozdílem, že zůstáváte svobodní s někým…

Přeji vám, ať jste všichni svobodní do konce svých dnů…

© Lubomír Kosmák

Komentáře