Jsme vůbec rodina? S papírem, bez papíru? Manželé, nemanželé…?

Už v době mého těhotenství nás okolí začalo bombardovat otázkami: „Kdy bude svatba?“ a „Vy se jako nebudete brát?“ Do té chvíle nás to ani nenapadlo.

Po narození dcery někteří z okolí ještě přitvrdili: „A to jako malá bude mít jiné příjmení než maminka? A co ve školce? Vždyť bude šikanovaná…“ Wau, tak tahle diskuze nás naprosto dostala. Nechápali jsme… Jsme spokojeni, jsme šťastni, proč to každý řeší a ptá se nás na to?

Do chvíle, než jsem otěhotněla, jsem měla pocit, že nesezdaných párů je většina a že je to v pořádku. Evidentně ne. Spoustu lidí naše ‚žití na hromádce‘ trápilo. Jak je to možné? Jak je možné, že nám radí starší generace, která má 50%ní rozvodovost? Protože se to tak kdysi dělalo a protože do té doby nejste rodina…? Kdysi se dělalo spoustu věcí, které už teď dávno nefungují. A mám pocit, že dítě potřebuje fungující spokojené rodiče – mámu a tátu, nebo snad znáte dítě,které by řeklo: „Ukažte mi papír, abych věděl, že jsme rodina“?

Rodina se nedá uzavřít a podepsat na papíře. Rodina se musí cítit.

Myslím si, že je v pořádku mít svatbu, jako je úplně stejně v pořádku svatbu nemít. Mít svůj názor a uchovat si svůj vztah takový, jaký chceme my, je pro nás nesmírně důležité. Zastávat a obhájit si své principy a zásady života je někdy těžké, ale je to podle mě přesně ten zásadní rozdíl, který rozlišuje šťastně a nešťastně prožitý život.

Buďme tolerantní a zbavme se starých předsudků. Vždyť je to přece úplně jedno, ne? S papírem nebo bez?V kostele nebo na radnici? Já nevím, ale tuším (a věřím!), že ten život je o něčem jiném, ne?

A jak to máte Vy? Jste rodina, ano nebo ne?

 

PS: Myslím, že se jednou určitě vezmeme, ale bude to ve chvíli,kdy to budeme chtít jen my sami :-).

© Lucie Valchařová

www.rodinajakofirma.cz

Komentáře